Dělat nic

Při cestě vlakem jsem pozorovala maminku a její dvě asi pěti leté dcery. Holky se vrtěly, pošťuchovaly, stále něco pojídaly a chovaly se, jak se děti běžně ve vlaku chovají. Tedy trochu rozpustile a neklidně, protože cesta je dlouhá a zábava omezená. Maminka byla nervózní a výrazně zamračená. Stále dokola dětem opakovala: „Zavřete oči a spěte. Relaxujte.“ Když to nezabíralo, vyhrožovala: „Když nebudete odpočaté, půjdete doma rovnou do postele a nebudete si hrát.“ Pobavilo mě to. Na holky to neplatilo. Nerelaxovaly a se „zlobením“ pokračovaly. Relaxaci možná víc potřebovala maminka než její děti…

Tato scénka mě přivedla na myšlenku, jak málo dopřáváme svému tělu odpočinek a regeneraci. Spěcháme do práce, po práci obstaráváme rodinu, jdeme cvičit, běhat, plavat, do kina, na kafe, meditovat… Myslím, že by nám prospělo někdy nedělat vůbec nic. Já tomu říkám opačně: Dělám nic. Zpočátku proto, abych se zbavila výčitek, že budu jen tak sedět a koukat z okna nebo ležet a zírat na strop, či do nebe.  Později jsem však své nicdělání začala plánovat a stala se z toho činnost. Tento stav může trvat krátkou chvíli. Je to většinou okamžik, kdy zíráte „do blba“ a když se vás kolejdoucí zeptá, na co myslíte, s údivem zjistíte, že na NIC!! A ono to jde dělat i cíleně. Jestliže během dne takto párkrát vypneme, uvolníme nejen napětí v hlavě, ale v celém těle. Já tuto činnost ráda praktikuji ráno. Sednu si s šálkem čaje, popíjím, poslouchám venkovní ruch a jen tak jsem. Bez myšlenek, plánů a kontroly. Do nového dne pak vběhnu s větší energií a nadšením. Protože pořádný rozběh potřebuje zastavení a zklidnění na startu…

2 thoughts on “Dělat nic

  1. souhlasím, dělat nic a myslet na nic je skvelá věc. Teď čtu jednu knížku, která mi přibližuje výhody meditace. Popisuje to tak pěkně čtivě. No a meditaci popisuje tak, že opravdu 10 minut neděláme nic, neřešíme nic, čučíme do blba a soustředíme se na dech a na nic jiného. Pokud se nenecháme strhnout první myšlenkou a emocí, které by nás z daného stavu vyhazovali, ale tak nějak ji nebudeme řešit a přejdeme ji, tak máme vyhráno. Výhody tohoto popisovali v tom, že se nám vše délá s větší chutí, dosahujeme lepších výsledků, jsme spokojenější a užíváme si přítomnost naplno. Dle mých zkušeností to sedí na 100 %. Jde o knížku Buddha vchází do baru, doporučuju.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *