Nechat se unášet s kormidlem v ruce

Mám ráda vodu. Její zvuk i vůni. Zejména však její plynutí. V poslední době svůj život připodobňuji k jízdě na vodě. Nechávám se unášet proudem. Ne však jak se mu zachce. Mám kormidlo, které pevně držím v ruce. Řídím svůj směr.

Myslím, že není možné být s někým na stejné lodi. Na stejné řece ano, ale loď máme každý svou. Její základy jsou nám dány již při narození. Určitou dobu jsme se svou rodinou ve stejném přístavu. Rodina nám pomáhá se stavbou vlastní lodi. Čím starší jsme, tím víc se na stavbě podílíme sami. A tím víc sílí naše touha vydat se na vlastní cestu. Vydáváme se na krátké zkušební plavby. Poznáváme okolí i vlastní loď. Až jednoho dne svůj mateřský přístav zcela opustíme.

Během života si na loď nakládáme své touhy, přání i talenty. Je to naše palivo, které je nutné spalovat. Jestliže je necháme na palubě jen tak ležet a hromadit se, mohou nás svou tíhou poslat ke dnu a zastavit na místě. V tu chvíli k nám mají snadný přístup vodní příšery Strach, Závist a Sebelítost. Obavy z vodních děsů donutí některé jedince z mateřského přístavu nevyplout. Cítí tam jistotu, zázemí. Ale loď reziví a právě Strach, Závist a Sebelítost ji pomalu požírají zevnitř.

Jsem ráda v proudu. Mám ráda jeho dynamiku a změnu. Ale ne vždy jsem uměla využít jeho síly a směru. Do mé lodě také pořádně zatékalo, až jsem nestíhala vodu vylévat přes palubu. Stalo se, že síla proudu mě donutila zastavit. Zakotvit a celou loď řádně vyspravit. Všechny polámané latě vyměnit, díry zalepit a pořídit si nové kormidlo. Pevnější. Se kterým budu moci jistěji brázdit nové vody. S novým plavidlem jsem se mohla vrátit zpět. Řeka se najednou nezdála tak divoká a kormidlo tak těžké. Sil přibylo a s nimi i chuť vydat se na novou vzrušující cestu. Zjistila jsem, že nemá cenu bránit se proudu. Ale je důležité svou plavbu řídit. Jinak se může stát, že se vaše loď roztříští o první špičatý kámen. Je třeba být ve střehu před překážkami a je důležité naučit se je zdolávat. Každá řeka je pro mě nová a já často nevím, jak si s překážkami poradit. Vím však, že abych mohla pokračovat, je potřeba otevřít se novému. Nechat proudit na svou palubu novou pohánějící inspiraci, lásku a energii. A jejich sílu využít při cestě vpřed!

view-of-deck-at-sunset_1162-31A už také vím, že tyto poháněče naleznu teprve tehdy, když se zastavím. Každým zastavením čerpám něco nového a můj náklad se zvětšuje. V poslední době jsem naložila zejména krabice plné zdravého jídla, péče o sebe a o přírodu. Nyní se nacházím v přístavu Fyzioterapie. Nejsem tu sama. Čerpám zde hodně inspirace a zkušeností. Cítím však, že se brzy nalodím a popluju dál. Se vším nákladem a přes to lehčí. Většinu svého nákladu si totiž vezu ve svém srdci. Vím, kam směřuji, a proto držím své kormidlo pevně v rukách. Přesto někdy povolím a nechám proud unášet mě, neznámo kam. Nebojím se. Důvěřuji. Vím, že na řece nejsem sama. V zádech mám své milované a v dálce se rýsuje další přístav…

 

2 thoughts on “Nechat se unášet s kormidlem v ruce

  1. HANI,PŘEJI TI ABY TVÁ LOĎ MĚLA VŽDY DOST PALIVA,SKVĚLOU POSÁDKU A NABRALA VŽDY TEN SPRÁVNÝ SMĚR.
    NA DOVOLENÉ JSEM ZKOUŠELA KORMIDLOVAT RAFT.MUSÍM ŘÍCT,ŽE KORMIDELNÍK JE VELMI DŮLEŽITÁ FUNKCE.
    PROTO TI PŘEJI, MÍT VŽDY DOST SÍLY, KORMIDLOVAT SVOU LOĎ ,K TOMU SPRÁVNÉMU CÍLI.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *