Cvičíte denně?

Naše těla slouží bezpodmínečně. Jsou tu pro nás. Tělo je náš největší učitel a jasně nám ukazuje, zda je cesta našeho života správná. I přes to, že nám tak věrně slouží, si na ně vzpomeneme až ve chvíli, když se objeví problém. Bolest, nemoc,… Místo, abychom signálům naslouchali, ignorujeme je. Nemoci přecházíme, bolesti zajídáme prášky. Neřešíme následky a už vůbec ne příčinu. A tak, jedeme dál a pak se divíme. Končíme na kapačkách kvůli akutnímu „houserovi“ nebo v horším případě na kardiologii s infarktem.

Tělo je stvořeno pro pohyb. Většina populace v pracovní době sedí. Jedinou pohybovou aktivitou je krátká chůze na oběd – pokud si ho v pracovním shonu stihneme dopřát… Jednou mi pacient ukazoval svůj pracovní sed – byl zajetý málem až pod stolem a zkroucený jako paragraf. Sám řekl, že ho v této pozici bolí záda. Na otázku, proč tak sedí, mi řekl, že sedět rovně je pro něj nepohodlné. Přemýšlím, jak se stane, že své tělo takto nerespektujeme. A poté, co si svá těla roky deformujeme nesprávnou pracovní pozicí a nedopřáváme mu pravidelnou dávku pohybu, očekáváme, že se naše problémy vyřeší za týden. Ne, takto to nefunguje. Na opravu je potřeba dostatek času a vůle. K tomu, aby naše tělo mohlo znovu fungovat zdravě, potřebujeme ho začít respektovat a milovat tak, jako ono respektuje a miluje nás.

Na pohybu mám ráda, že nejde jen o svaly, klouby, vazy… Nejde jen o pohybový systém. Jde o všechny systémy v těle. V těle je vše v pohybu. Plíce, srdce, krev, lymfa, trávící ústrojí, miliony nervových vzruchů. Jakmile se něco zastaví, vzniká problém. Jak můžeme očekávat, že když budeme celé dny jen sedět, bude naše tělo fungovat normálně? Pohybem se v těle rozproudí energie, která nakopne celý náš organismus. Každičkou buňku. Myslíte, že je potřeba cvičit 2 hodiny denně? Právě tyto představy většinu lidí od pravidelného pohybu odradí. Jak to tedy je? Kolik času bychom měli trávit pohybem? Aerobní aktivity jako běh, plavání, jízda na kole nebo kolečkových bruslích by měly zabrat 2 hodiny týdně. Dále bychom se měli věnovat kompenzačnímu cvičení. Tj. cvičení, které kompenzuje jednostrannou zátěž a upravuje svalovou nerovnováhu. Zahrnuje cviky protahovací i posilovací a měli bychom se mu věnovat alespoň hodinu týdně. Celkem by nám aerobní a kompenzační cvičení mělo zabrat 3 hodiny za týden. I přes to je to pro vás hodně? Jak tedy pohyb tělu dopřát?

Mě se osvědčil systém „málo, ale denně“. Dokážu vstát o 15 minut dřív, abych si ráno zacvičil/a? Můžu si v práci udělat 5 minut pauzu na protažení u stolu? Potřebuji mít doma perfektně uklizeno nebo věnuji čas svému tělu, aby se cítilo dobře? Budu sedět rovně, i když je mi to nepohodlné a postupně si správný sed natrénuji? Je to o nás. O našich prioritách a vůli. Každému vyhovuje něco jiného. Jiný druh pohybové aktivity, v jiný čas. Není univerzální recept. Já cvičím ráno pozdravy slunci a do práce jezdím na kole. Ano, i v zimě a v dešti (pokud nepadají kroupy nebo se nestrhne sněhová bouře). V průběhu týdne si pak najdu čas na běh, delší procházku nebo jógu. Vím, že to není dost, ale je to lepší než nic. A víte co je super? Postupně začnete pohybem trávit víc času a zapojíte do něj svou rodinu a přátele. Nebudete chtít jen tak sedět. Budete potřebovat aktivitu!

Naše tělo pro nás pracuje každý den i noc na plno. Nebere si pauzu. Je na čase mu jeho péči vrátit. Nejen ve formě pohybu, ale i zdravým jídlem, dostatkem spánku a pravidelnou relaxací. Máme co dohánět…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *