Jak jsem k pánevnímu dnu přišla

„Zpožděná“ menstruace

Začalo to v mých 14 letech, kdy jsem byla snad poslední ze třídy, která TO ještě nedostala. Cítila jsem, že se s mým tělem něco děje. Měnilo se, ale poněkud pomaleji než těla mých spolužaček. A tak jsme s mou mamkou zašly pro radu k paní gynekoložce. Ta doporučila hormonální injekci vyvolávající menstruaci. Menstruace přišla. Byla nepravidelná se silným krvácením a dlouhým trváním. Znovu jsem šla pro radu k paní gynekoložce a ta předepsala hormonální antikoncepci. K úpravě cyklu…

Končím s pilulkama

Hormonální antikoncepci jsem brala s přestávkami 9 let. Každá přestávka znamenala 3 měsíce bez menstruace s následnou hormonální injekcí k jejímu vyvolání a návratu k pilulkám. Pak jsem si však jednoho dne řekla, že takhle už to dál nejde a hormonální antikoncepci jsem definitivně vysadila. Rapidně se mi zhoršila pleť. Najednou, ve 23 letech se má pleť dostala do puberty. Trvalo téměř rok, než se mi pleť spravila! Kromě špatné pleti jsem začala řešit také mou opět nepřicházející menstruaci a bojovala
s nutkáním zajít na další injekci…
 

Objevování cykličnosti

Měsíčky se objevovaly velmi nepravidelně a v dlouhých intervalech. Nebylo výjimkou, když můj cyklus trval 70 dní. A když přece jen přišly, byla jsem překvapena tělesnými projevy, jako mírné bolesti hlavy, tlaky v podbřišku nebo bolestí zad, které jsem v době užívání hormonální antikoncepce neznala. Postupně se mé tělo probouzelo a cyklus se upravil. O pravidelnosti však vůbec nemůže být řeč. Do tabulkového schématu „28 dní“ rozhodně nezapadám. Můj cyklus trvá 30 – 50 dní. A existují výjimky.

I v nepravidelnosti může být pravidelnost

Postupně jsem začala svou cykličnost více zkoumat, měřila jsem si bazální teplotu, sledovala hlen děložního čípku, vnímala své nálady, množství energie, sledovala fáze měsíce a spojení mé menstruace a ovulace s novem nebo úplňkem… Díky těmto pozorováním jsem zjistila, že se mé kratší a delší cykly pravidelně střídají a uvědomila jsem si, že v mé zdánlivé nepravidelnosti existuje pravidelnost.

A co ovulace?

Přes to jsem však neuměla přesně vycítit a poznat svou ovulaci. To mě znervózňovalo, protože jsme s manželem chtěli miminko. Nechali jsme tomu volný průběh. Já jsem dál pozorovala své tělo a smiřovala se s tím, že si má menstruace žije svým životem. A pak jsem prostě otěhotněla :-). V době, kdy nic nenasvědčovalo tomu, že mám své plodné dny. Tak začala další fáze objevování mého těla

Objevování vlastní jediněčnosti

Jak jsem se postupně více zajímala o fungování mého menstruačního cyklu, dostávala se ke mně témata související s ženskou sexualitou, sebevědomím, pocitem ukotvení a schopností mít se ráda se vším všudy. Začala jsem přemýšlet nad svou ženskostí, nad tím, co pro mě znamená být ženou. Své tělo jsem více vnímala a současně s tím jsem začala více respektovat své potřeby a uvědomovat si, co od života doopravdy chci. Co mě udělá šťastnou. S tím rostla i má odvaha dělat aktivní kroky ke splnění mých cílů. Stávala jsem se sebevědomější, jistější a schopnější lépe vyjádřit svůj názor.

Jak do toho zapadá pánevní dno?

A jak s tím souvisí můj zájem o problematiku pánevního dna? Vše, o čem jsem až dosud psala, souvisí s pánevní oblastí. S naším středem. V době, kdy jsem nadobro vysadila hormonální antikoncepci, jsem se v rámci praxe na vysoké škole dostala na kurz „Fyzioterapie u dysfunkce pánevního dna a inkontinence“. Kurz mě velmi zaujal, a proto jsem se rozhodla si ho za půl roku udělat ještě jednou – tentokrát oficiálně a s řádným osvědčením. Zaujaly mě možnosti, jaké fyzioterapeuti mají při léčbě poruch pánevního dna, a zároveň jsem byla překvapená velkým množstvím žen, které nějakou formou poruchy pánevního dna trpí.

Tělo jako jeden spolupracující systém

Současně jsem v té době psala diplomovou práci na téma dýchání. Díky tomu jsem začala chápat širší souvislosti. Začala jsem si uvědomovat nezbytnou spolupráci pánevního dna a bránice (hlavní dechový sval) i ostatních svalů trupu. Vše jsem však začala opravdu vidět až díky praxi. Díky práci s lidmi, kteří řešili bolesti v pohybovém aparátu, zejména bolesti zad. U většiny z nich se objevovala porucha souhry pánevního dna, bránice a hluboce uložených břišních a zádových svalů. Ženy si kromě bolestí zad často stěžovaly na bolestivou menstruaci a některé z nich uváděly potíže s úniky moči. Vše mi začalo dávat smysl.

Propojení těla a duše

Začala jsem se dívat na lidi a jejich obtíže jako na celek. Snažila jsem se přijít na příčinu obtíží a pronikala jsem mnohem hlouběji do pochopení propojenosti těla a duše. Nebo chcete-li do psychosomatiky. Naše myšlenky, pocity, přesvědčení, emoční traumata se projevují na našem těle. A oblast pánevního dna je (zejména u žen) velmi citlivým emočním barometrem. Znalosti z funkční anatomie, fyzioterapie a psychosomatiky mi do sebe krásně zapadají a dávají smysl.

Práce s tělem

Jsem přesvědčena, že pohyb a práce s tělem má vliv nejen na naše svaly a orgány, ale také na naše myšlení a celkové psychické rozpoložení. Aktivní cvičení v oblasti pánve a pánevního dna může v ženách probouzet jejich sílu, ženskost a sexualitu. Cvičením je také možné zbavovat se obtíží spojených s dysfunkcí pánevního dna, kterými jsou nejen úniky moči, ale také bolesti zad a pánve nebo bolestivý pohlavní styk či potíže s otěhotněním.

Pánevní dno a oblast pánve jsou naše centrum, náš střed, naše jistota, díky které můžeme stát pevně nohama na zemi.