Já pěstuji sebelásku…

… a je to rostlinka velmi náchylná. Je třeba o ni pečovat s největší jemností a citlivostí. Jakmile ji jen trochu ofoukne, má tendenci chřadnout a její krása pomíjí. Je důležité ji včas zahřát laskavým zacházením, milými slůvky a pohlazením. To má moc ráda a velmi rychle se zotaví.

V ideálním případě by nám semínko měli předat s láskou naši rodiče. Měli by nám pomoci ho zasadit a starat se o něj, aby naše rostlinka měla silné kořeny a krásné květy dřív, než se vydáme do džungle světa.

Semeno si můžeme sehnat i sami, ale na trhu je velmi těžko dostupné. Musíte ho najít sami a pro každého je tu jen jedno. Pokud jej najdete a zasadíte, chce to hodně práce a trpělivosti, aby se uchytilo a výhonek vyrostl na povrch. Nejdříve je potřeba připravit půdu. Vytrhat vrostlé plevele, půdu prokypřit a vyházet všechny odpadky. Až semínko vtlačíte do nachystané zeminy, zalévejte ho denně. Stačí po kapkách. A stále buďte bdělí! Vždy se může objevit plevel, který bude vaši sebelásku obírat o živiny a o prostor.

Tak pečujte o svou sebelásku a ona vás obdaruje šťavnatými plody.

Udělejte si prostor

Rozhodla jsem se změnit tradici. Od letošního roku končím s předvánočním úklidem a začínám s úklidem povánočním. Přesněji s novoročním.

Ne, že bych ten předvánoční dodržovala. Nikdy jsem nepochopila význam gruntování celého bytu od podlahy až ke stropu zrovna před Vánoci. Copak se Ježíšek rozhoduje, komu nadělí dárky podle toho, jak má kdo uklizeno?

proč dělat velký úklid před vánoci?

Místo abychom si užívali předvánoční atmosféry, utíráme prach na místech, kam stejně nevidíme, umýváme okna v mrazu a přerovnáváme knihy v policích. Zajistí nám uklizený prostor lepší prožití svátků?

Abych se však úklidomilů zastala, i já ráda uklízím a cítím se dobře, když je doma čisto. Baví mě, posadit se do prostoru, kde na mě nekoukají chuchvalce prachu v rohu a neděsí mě zbytky zaschlé snídaně na stole. A také vím, že jednou za čas je potřeba se do úklidu opravdu opřít. Uklízecí nálada mě tentokrát přepadla na konci roku starého a začátku roku nového.

úklidem rozproudíme energii

S příchodem nového roku si většina z nás dělá různá předsevzetí. A když ne, tak máme alespoň očekávání, že další rok bude jiný, lepší,… Úklidem pročistíme prostor a zbavíme se starého. Tím uděláme místo pro nové zážitky, zkušenosti a plány.

Nemluvím tady ale o vysávání, utření prachu z polic nebo vyleštění koupelny (i když i to není na škodu zařadit do novoročního úklidu). Kdy jste naposledy protřídili svou e-mailovou schránku? Co vaše přijaté sms zprávy? Myslíte, že je nutné mít archiv stovek zpráv, které si stejně už nikdy nepřečtete? Jak to vypadá na vašem pracovním stole a v knihovně? Neválí se tam zbytečné papíry, zlámané tužky a vypsané propisky? Práší se vám na staré časopisy a knihy, které stejně nebudete číst? A co vaše šatní skříň? Opravdu nosíte a potřebujete vše, co v šatníku naleznete?

Jakou energii si ve svém bytě či domě držíte tím, že tam uchováváte harampádí?

Jak si můžete myslet, že ve svém životě budete mít pořádek, když ho nemáte na svém pracovním stole?  Jak se chcete vyznat v lidech kolem sebe, když máte zmatek v přijatých e-mailových a sms zprávách?

přestaňte si něco namlouvat!

Přestaňte si namlouvat, že se vám to či ono ještě může hodit nebo že to byl dárek od vaší babičky. Sami moc dobře víte, které věci chcete a které ne. A těch, které nechcete, se zbavte. Nemusíte je vyhodit. Darujte je. Svým přátelům, příbuzným nebo na charitu.

Uvidíte, že pocítíte velkou úlevu a budete mít hned dvojí radost. Z nového, čistého prostoru a z úsměvů obdarovaných. A pokud se vám do opravdu zevrubného úklidu nechce zrovna v tomto období, nevadí. Dejte si však předsevzetí, že alespoň jednou se do toho tento rok pustíte :-).

Pro inspiraci si poslechněte rozhovor s odbornicí na pořádek a koukněte na stránku, kde vás naučí, jak systematicky a jednoduše udržovat domácnost v čistotě.

http://terezakramerova.cz/jaky-pribeh-vypravi-vase-domacnost-o-vasi-dusi/

http://www.terapiedomova.cz/

 

Změna je život

Je podzim, období usínání a konce. Čas nechat staré odejít a dát prostor novému. Nabízí se prostor k zamyšlení, kam směřujeme a jak naložit se svými vnitřními pohnutkami. Pohnutkami, které nás vybízejí ke změně.

změna je přirozená

Změna se děje každou vteřinu našeho života, aniž si to uvědomujeme. Mění se roční období, směr a síla větru, počasí, myšlenky, buňky v našem těle. Změna je nevyhnutelná. Když začneme o změně přemýšlet, dostaneme z ní strach. A nechceme ji. Bráníme se, děláme vše pro to, aby věci zůstaly při starém. Tím však jdeme proti přirozenosti.

strach z neznáma

Já ke svému životu změnu potřebuji. Změnu a variabilitu. Jakmile se dění zastaví, ustrne na jednom bodě nebo v monotónní činnosti, chci utíkat. Být pryč. Zachvacuje mě panika a stále se opakující myšlenka „Chci to jinak“. A pak přijde strach. Co se stane, až to bude jinak? Až začnu dělat kroky vedoucí k mé spokojenosti? Přichází strach z neznáma a v této chvíli začínám couvat. Vyčkávám, zda se něco nestane samo. NE, nestane se. Nezbývá, než se změně postavit čelem a jít do ní. Strach přijmout, ale nenechat se jím pohltit.

srdce nebo rozum?

Takže jakmile ucítíte vnitřní nutkání, že něco ve svém životě chcete jinak, vyslyšte tento hlas. Je to hlas Srdce. Vyzvěte na pomoc přítele Rozuma a jednejte. Stále si připomínejte, že šéf je Srdce a má právo veta. Společně naleznou způsob, jak změnu uskutečnit pro vás jedinečným a tím nejlepším způsobem. Někdy má Rozum velký problém se Srdcem souhlasit. A Srdce má tendenci se podřizovat a ustupovat ze svých nároků. Myslete na to, že s výsledkem musí být spokojeny obě strany. Jedině tak, naleznete klid a spokojenost.

změna je součástí běhu přírody

Máte pocit, že udělat změnu, je těžké? Já si myslím, že změna je nabíjející, osvobozující a svěží, ale je těžké pustit to staré. (Zlo)zvyky, nefungující vztahy, práci, která nás nebaví. Právě teď je nejlepší čas na (od)pouštění. Sama čarovná příroda vás v tom podpoří. A během zimy, v období spánku a klidu, budete mít dost času najít semínka, která na jaře vzklíčí. Tak vyražte do přírody a nechte se inspirovat!

 

Nechat se unášet s kormidlem v ruce

Mám ráda vodu. Její zvuk i vůni. Zejména však její plynutí. V poslední době svůj život připodobňuji k jízdě na vodě. Nechávám se unášet proudem. Ne však jak se mu zachce. Mám kormidlo, které pevně držím v ruce. Řídím svůj směr.

Myslím, že není možné být s někým na stejné lodi. Na stejné řece ano, ale loď máme každý svou. Její základy jsou nám dány již při narození. Určitou dobu jsme se svou rodinou ve stejném přístavu. Rodina nám pomáhá se stavbou vlastní lodi. Čím starší jsme, tím víc se na stavbě podílíme sami. A tím víc sílí naše touha vydat se na vlastní cestu. Vydáváme se na krátké zkušební plavby. Poznáváme okolí i vlastní loď. Až jednoho dne svůj mateřský přístav zcela opustíme.

Během života si na loď nakládáme své touhy, přání i talenty. Je to naše palivo, které je nutné spalovat. Jestliže je necháme na palubě jen tak ležet a hromadit se, mohou nás svou tíhou poslat ke dnu a zastavit na místě. V tu chvíli k nám mají snadný přístup vodní příšery Strach, Závist a Sebelítost. Obavy z vodních děsů donutí některé jedince z mateřského přístavu nevyplout. Cítí tam jistotu, zázemí. Ale loď reziví a právě Strach, Závist a Sebelítost ji pomalu požírají zevnitř.

Jsem ráda v proudu. Mám ráda jeho dynamiku a změnu. Ale ne vždy jsem uměla využít jeho síly a směru. Do mé lodě také pořádně zatékalo, až jsem nestíhala vodu vylévat přes palubu. Stalo se, že síla proudu mě donutila zastavit. Zakotvit a celou loď řádně vyspravit. Všechny polámané latě vyměnit, díry zalepit a pořídit si nové kormidlo. Pevnější. Se kterým budu moci jistěji brázdit nové vody. S novým plavidlem jsem se mohla vrátit zpět. Řeka se najednou nezdála tak divoká a kormidlo tak těžké. Sil přibylo a s nimi i chuť vydat se na novou vzrušující cestu. Zjistila jsem, že nemá cenu bránit se proudu. Ale je důležité svou plavbu řídit. Jinak se může stát, že se vaše loď roztříští o první špičatý kámen. Je třeba být ve střehu před překážkami a je důležité naučit se je zdolávat. Každá řeka je pro mě nová a já často nevím, jak si s překážkami poradit. Vím však, že abych mohla pokračovat, je potřeba otevřít se novému. Nechat proudit na svou palubu novou pohánějící inspiraci, lásku a energii. A jejich sílu využít při cestě vpřed!

view-of-deck-at-sunset_1162-31A už také vím, že tyto poháněče naleznu teprve tehdy, když se zastavím. Každým zastavením čerpám něco nového a můj náklad se zvětšuje. V poslední době jsem naložila zejména krabice plné zdravého jídla, péče o sebe a o přírodu. Nyní se nacházím v přístavu Fyzioterapie. Nejsem tu sama. Čerpám zde hodně inspirace a zkušeností. Cítím však, že se brzy nalodím a popluju dál. Se vším nákladem a přes to lehčí. Většinu svého nákladu si totiž vezu ve svém srdci. Vím, kam směřuji, a proto držím své kormidlo pevně v rukách. Přesto někdy povolím a nechám proud unášet mě, neznámo kam. Nebojím se. Důvěřuji. Vím, že na řece nejsem sama. V zádech mám své milované a v dálce se rýsuje další přístav…

 

Být v pohybu

Dnes jsem byla na kole a zaplavat si v rybníce. Vůbec se mi nechtělo vytáhnout paty z domu!! Vždyť na kole jezdím do práce každý den, venku je vedro a raději bych si četla v posteli… Navíc jsem se cítila tak unaveně – jako v poslední době mnohokrát. Takže jsem se musela opravdu hodně přesvědčovat, abych se zvedla z pohovky a vyrazila ven. Do přírody, kde cvrlikají ptáci a v horkém vzduchu je cítit přicházející podzim. Po prvních pár šlápnutích do pedálu jsem v těle najednou cítila příval energie a radosti. Radosti z pohybu. A co teprve když mé tělo zahalila hladivá voda a já se mohla nechat nést na její hladině. To byla paráda!

A mě došlo, že život je pohyb a pohyb je život. Bez pohyblivé spermie, která dopluje k vajíčku, bychom nebyli na tomto světě. Shánění potravy, rozmnožování, vylučování… Vše je o pohybu. Jestliže nedopřejeme našemu tělu pravidelný pohyb, uvadáme. Ztrácíme kondici a naše výkonnost klesá. Přicházíme domů unavení, bez nálady a s chutí zalézt do postele a nikoho nevidět. Nemáme sílu na realizaci našich cílů a postupně přestáváme mít sílu i na pouhé přemýšlení o našich snech. Jsme tak unavení, že po splnění nutných denních rutinních činností už nemáme energii vůbec na nic.

Jak se vymanit z tohoto kolotoče? Pravidelnou pohybovou aktivitou. Chodili jste dříve hrávat fotbal? Navštěvovali jste plavecký bazén? Uběhli jste v mládí maratón? Byla vaší vášní cyklistika? Vyhrajte nad svou únavou (a leností!) a vraťte se ke svým koníčkům. Že jste se sportu nikdy nevěnovali? Nevadí! Nikdy není pozdě začít s něčím novým. Vaše tělo vám za to bude vděčné! Vytvořte si na pohybu závislost. Udělejte z pohybu činnost, která vás bude bavit. Potom vás bude dobíjet, odreagujete se, budete fyzicky i psychicky odolnější. Práce vám půjde lépe od ruky a začnou vás napadat nové inspirativní myšlenky. Jestliže budete v pohybu vy, bude v pohybu i váš život. Chcete se pohnout z místa? Tak se zvedněte z gauče a pohněte se!