Brzy to budou tři měsíce, co jsme se přestěhovali do krásné roubené stavby hned u lesa. Je to romantika, ale tu změnu stále zpracovávám. Jsem panelákové dítě a tak objevuji novoty bydlení v domě a mimo město. Očekávala jsem, že pro mě bude těžké zvyknout si, že obchody jsou daleko a dojezd k přátelům komplikovanější. Ale kdepak. Zpočátku bylo nejhorší ticho! Žádní sousedi, žádná doprava…
Hukot v hlavě
Během poslední procházky do lesa jsem si uvědomila, jakou nádheru máme za domem.Ten klid! Teprve nyní jsem ho ocenila! Vědomě jsem se zaposlouchala do lesního ticha a došlo mi, jak moc jsme vzdálení. Sami sobě, přírodě, ostatním lidem. Čím víc se vzdalujeme přírodě, tím víc se vzdalujeme sami sobě. A tak jsem se obrátila do sebe a uslyšela jsem ten „kravál“. Bydlím sice v lese, ale v hlavě mám hukot jako ve velkoměstě.
Dynamická meditace
Myšlenky nechávám přirozeně přicházet a odcházet. Nezabývám se jimi. Vnímám své tělo, sleduji dech. Uvolňuji napětí, rovnám záda, ramena pouštím dolů a vědomě rozkládám rovnoměrně váhu těla na celá svá chodidla. Začínám ladit pohyb s dechem. Dva kroky nádech, čtyři kroky výdech… Čtyři kroky nádech, šest kroků výdech… Šest kroků nádech, osm kroků výdech… Áááách…
Jsem ve svém středu
Najednou cítím propojení s okolním tichem a klidem a představuji si, jak do mě proudí síla kořenů kolem. S každým výdechem vtahuji pánevní dno, s nádechem povoluji. Příjemné teplo se rozlévá do celé pánve. Jsem zpět u sebe. Je mi dobře. Cítím, jak dobíjím energii a uvědomuji si krásu a klid kolem.
Už vím, že procházet se vědomě je fakt paráda :-)! Užijte si každý pobyt v přírodě a buďte u sebe…
