Prohrabat se v bahně

 

 

V pátek 13. 7. byl nov. A já čím dál tím víc cítím, jak na mě má měsíční energie vliv. V období kolem novu a úplňku zažívám mnohem víc emocionální výkyvy a jsem taky celkové citlivější. A myslím, že na tom není vůbec nic divného. Pokud jste někdy měli možnost vidět, jak dokáže měsíc hýbat oceánem při přílivu a odlivu, není vůbec překvapující, jak dokáže hýbat s námi lidmi – tvořenými z 80 % z vody!

 

Novoluní táhnoucí nás ke dnu

Tohle novoluní nás mělo dle astrologie „stát spoustu sil. Zklamání, rozčarování, iluze a omezení, které z toho pramení. To nás čeká všechny. Hodně se to prolne do rodinných vztahů, ale i do všech vztahů, kde je zapotřebí spolupráce. Využij této energie. Podívej se pořádně hluboko do sebe a najdi, odkud pramení. Hodně bude o neuzdravených, potlačených emocích z minulosti.“

 

Partnerská transformace

Tentokrát to na mě dost sedlo. Během celého týdne jsem si prožila silnou partnerskou transformaci. Vyplavily se emoce, o kterých jsem si myslela, že už je mám vyřešeny. Znovu jsem se podívala na to, kdo jsem a jaká jsem. Znovu jsem si musela přiznat, že to já jsem ta, která nedotahuje věci do konce, ta, která je často snílek a ta, která potřebuje, aby ji někdo dokopal k tomu, ať se věci pohnou!

Musela jsem si přiznat, že nedokážu vše dělat sama a že je v pořádku požádat o pomoc. Že je v pořádku být nedokonalá a že je v pořádku, když mě někdo upozorní na mé chyby a já se díky tomu mohu zlepšit a posunout vpřed!

 

V bahně je síla!

Opět jsem si uvědomila, že naše síla se skrývá na dně. Tam, kde se nám nechce chodit dívat a hledat, protože je tam tma a bojíme se rozsvítit. A když přijde někdo zvenčí, kdo nás na to dno dotáhne a ukáže nám to bahno a špínu, často ji nechceme vidět a chceme, aby to za nás někdo uklidil. Ukazujeme prstem a křičíme, že to ne my, ale ti ostatní tady udělali nepořádek!

Abychom se mohli někam posunout, nejde to bez bolesti. Je těžké se změnit. Je těžké pohledět pravdě do očí. A uvidět, že ty stíny, to jsme my. Že to bahno, to jsme my. A že ten binec, ten je náš…

 

Podívat se pravdě do očí a jít zase o kus dál…

Jenže i toto jsme my. Každý to někde máme. A jak s tím pracovat? Pořádně se tím prohrabat. Uvidět, co tam je a kdo jsme a pak to vyhodit. No, a možná si o troše toho harampádí někde udělat poznámky, abychom si mohli občas připomenout, co už fakt nemusíme sbírat a skladovat. Ono se toho totiž časem zase dost nasbírá samo!

 

 

Jsem fyzioterapeutka a zaměřuji se na odstraňování bolesti v pohybovém aparátu pomocí metody Neurac. Mou vášní je objevování pánevního dna a řešení potíží vzniklých s jeho dysfunkcí. Ukazuji lidem, jak se ve svém těle cítit dobře a jak si užít pohyb bez bolesti.
Jsem autorkou e-booku Síla na dně. Více o mě si přečtěte tady >>>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *